Pokud jste se někdy vzbudili vedle nějakého jezera, které má koupací teplotu a barvu a je tam jenom pro vás, víte jaké to je. Skočit po probuzení do vody a cákat se nahatý, je něco, co se těžko popisuje, ale co má svoje kouzlo. Já měl navíc od Elišky houpací síť a od vyzáblého kluka z Enterprise Wranglera, takže jsem najel na kus kamene, abych trochu nadzvedl čumák (pravda je taková, že se mi na ten kámen prostě najet chtělo), zaháknul síť za přední hák Wranglera, na druhé straně zavázal za strom a v síti usnul.
Probudil mě až zvuk motoru, který se přibližoval směrem ke mně. Čekal jsem. Starý pickup zastavil tak sto metrů od Jeepa a vylezla z něj rodinka. Nenápadně koukala na mě, já nenápadně koukal na ně a čekal, co se bude dít dál. Nedělo se nic. Rodinka zmizela za horizontem a dle halasu něco začala dělat. Každou chvíli vykoukla nějaká hlava a zkontrolovala obsah sítě. Počkal jsem na okamžik, kdy se hlava objevila a zmizela, vyskočil jsem ze sítě a oblékl se. Při balení věcí jsem skrz auto stále pozoroval horizont, a jak se dalo čekat, hlava se na něm opět objevila. Tentokrát však nezmizela. Chvíli váhala, pak se pod hlavou obevil trup a nakonec celý (pravděpodobně) otec rodiny, který šel opatrně ke mně. „Hola,“ otočil jsem se na příchozího s úsměvem. „Hola,“ odvětil s úlevou a úsměvem ten druhý. Po chvíli jsme si za pomoci rukou, gest, malůvek a slovníku vysvětlili, že nově příchozí je majitel pozemku, že tam jdou pracovat, ale že budou rádi, když tam zůstanu, že jim tam nijak nepřekážim. Já se omluvil s tím, že jsem si žádné cedule nevšiml, že mají skvělé místo, a tak dále. Majitel pozemku po chvíli radostně odkráčel, aby se vrátil s jídlem, že mají svačinu, jestli si nedám s nimi. Bylo to celé milé. Bylo zřejmé, že se mě z počátku trochu bál. A to jsem neměl pancéřované auto. Zvláštní. Zvláštní země.
Mahahual. To byla má další zastávka. Pobřeží moře. Cestou jsem u silnice vdechnul tři Tacos, jedno s rybou, jedno s krevetama a třetí s kuřetem, zapil to pivem, zaplatil v přepočtu padesát sedm korun českých a pokračoval. Tady se prostě vždycky najíte dobře a levně. Mahahual je turistické místo, což je naprosto nepřehlédnutelné. Ze všech stran to na vás křičí z anglických nápisů, nabízejících střídavě jídlo, bydlení, nebo výlet. Ani jsem se nezastavil a pokračoval jsem po pobřeží na jih. Jel jsem stále dál a dál, až jsem se ztratil z Google maps, což znamená z existujícího světa.
Cestou jsem narazil na několik ještěrů, kteří tak komicky běhali, že mi stálo za to vystoupit z auta, popoběhnout, abych je donutil udělat totéž a já tak mohl slzet smíchy. Nemohl jsem si pomoct.
Ke konci neznačené cesty, kousek před probořeným betonovým mostem, jsem objevil jakési molo, ke kterému vedla cesta močálem, po dřevěném mostku na kůlech. Abych se tam dostal, musel jsem přelézt plot. Dle stáří zámku a ztrouchnivělých prken, tam nikdo mnoho let nebyl. Připadal jsem si trochu jak ve hře, kdy nevíte, které z prken se s vámi prolomí a které vydrží. Na konci chodníku, resp. na začátku mola byl altánek. K čemu to celé sloužilo, netuším.
Nic jiného jsem za poslední den, než dojet do Cancunu, nestihl. A vůbec mi to nevadilo. Cestou zpátky jsem projížděl vesničkami, kudy zřejmě nikdo, kromě místních nejezdí. Naučil jsem se je zdravit a vesnicí projíždět tak do 20km/h, neboť zvířata a děti měly tendenci auto vítat skokem, přímo před přední nárazník. V jedné z vesnic jsem pravděpodobně způsobil srdeční zástavu tak dvacetileté dívce, která sedíc na zápraží se svou matkou a škubajíc slepici, na mé pokynutí ve formě pozdravu, z otevřeného okýnka auta zvolala: „Óóó, amígo,“ zahodila slepici, až se peří rozlítlo do všech stran a zdvihla ruce k nebi. Domnívám se, že se jí splnil sen o princi na bílém koni, v tomto případě v bílém autě, který však bohužel neměl příliš dlouhého trvání. Abych nebyl příliš domýšlivý, spíš než princ jí zřejmě zaujal kůň. Dlužno dodat, že bych si jí za manželku určitě nevybral, neb přesto, že zaručeně měla zlaté srdce, krásná nebyla vůbec.
A to je z cesty Mexikem vše. Ještě doplním nějaké shrnutí, zapomenuté příběhy a fotky a můžeme se přesunout na Havaj.
Fotogalerie
56 fotek
Komentáře
Zatím žádné komentáře